Rozhovor s bývalým CEO Shoptetu: Co ho naučily roky vedení firmy

Miroslav Uďan je spoluzakladatelem Shoptetu, který díky němu vyrostl na platformu s více než 36 000 e-shopy. Po odchodu z pozice CEO se věnoval investicím a krátce i startupu Out of Dark, který vyvíjel nástroj pro zlepšení zákaznické zkušenosti. V roce 2025 spoluzaložil Mincmistr.cz (e-shop s mincemi), který propojuje jeho vášeň pro historii a sběratelství s edukací trhu. Kromě toho provozuje vlastní web Miroslavudan.com, kde na blogu vysvětluje, jak podnikat v rané fázi startupu. Uďan ve své práci klade důraz na lidský přístup, rychlost a komunitu, a jeho zkušenosti ze Shoptetu se promítají i do jeho současné práce.

Když jste nastupoval do Shoptetu, jaké byly vaše největší obavy? Jak jste vnímal první klienty a jejich reakce?

Naskakoval jsem do už trochu rozjetého vlaku. Tomáš Krejčí měl Shoptet rozjetý už pár měsíců a bylo tam několik desítek klientů. Nebylo to úplně od nuly. Tím, že jsem vlastně nikdy předtím nepodnikal a neznal ten byznys, tak jsem vlastně ani nevěděl, čeho se bát. Takže jsem řešil věci za pochodu, třeba nám hackli server, protože jsme měli hesla ještě v plaintextu. Najednou se o nás psalo na Lupě, a ne zrovna pozitivně. Řešili jsme limity infrastruktury, protože jsme rostli rychleji, než jsme stíhali, což vedlo k výpadkům. Ale zpětně ty negativní věci hodnotím dobře, stmelily nás a vždycky posunuly produkt dál.

Takže největší odvaha přišla spíš z nevědomosti než z vědomého rizika?

Nemyslím si, že to byla odvaha, ale spíš blažená nevědomost. Když jsem pak začínal s druhým startupem, který nakonec nevyšel, už jsem měl ty zkušenosti, a tak jsem spoustu věcí dokázal předvídat. Ale to se naučíte jen praxí, přečíst si to nestačí.

Shoptet jste zakládali kolem roku 2009. Co se za tu dobu ve světě startupů nejvíc změnilo?

My jsme tehdy ani nevěděli, že jsme „startup“. Pracovali jsme ze sklepa, takový hardcore archetyp startupu, ale nikdo tomu tak neříkal. Každopádně obrovský rozdíl je v přístupu k informacím. Já tehdy neměl nikoho, koho bych se zeptal, a žádné zdroje. Dnešní mladí zakladatelé mají všechno načtené, vědí, co chtít od investorů, znají pojmy. Klobouk dolů. Informovanost i pozitivní vzory šly neuvěřitelně nahoru.

Kdy jste poprvé využil pomoc někoho zvenčí – mentora nebo konzultanta?

Hodně nám pomohl Ondra Tomek, který vlastně později i vstoupil do firmy. Koučoval mě a naučil mě spoustu manažerských věcí. Nejsem ale typ, co by chodil na mastermind skupiny. Jsem spíš samorost, všechno si chci vyzkoušet sám. Dnes bych to asi dělal jinak, ale tehdy mi to vyhovovalo.

Dá se dnes tvořit na LinkedInu obsah, který je čtivý, ale zároveň bez přetvářky?

Jde to, ale člověk musí prostě přistoupit na hru. Na LinkedInu to funguje, když jste přirození. Nejúspěšnější příspěvek, který jsem měl, byl o tom, že mi nevyšel startup, prostě jsem to napsal na férovku. Lidi to ocenili, protože většina se tam jen chlubí. Dnes mi přijde jako „Instagram pro podnikatele“, plný AI postů a přetvářky. Proto mě víc baví věci jako Mincmistr, kde řešíme historii, která je upřímnější než „kdo je lepší“.

Jak se vaše zkušenosti z Shoptetu a dalších projektů promítly do toho, jak děláte online edukaci dnes?

Zásadní podle mě je empatie, tzn. podívat se na věc očima lidí, kterým to vysvětlujete a udělat co nejvíc „bulletproof“ řešení. V numismatice třeba nejde hned začít „počtem chloupků u lva na groši“. Musíte nejdřív vysvětlit, kdo byl Václav II. a za jakých okolností ta mince vznikla. Stejně jsme to měli v Shoptetu, kde jsme se snažili za zákazníky řešit věci, které pro ně byly zbytečně složité. Pochopit jejich mindset a mluvit s nimi jazykem, kterému mohou rozumět. To podle mě rozhoduje o úspěchu produktu.

Ve Smartformu řešíme podobně jako vy, jak vystoupit z „odborné bubliny“. Shoptet je pro každého, kdo chce prodávat online, Mincmistr je spíš nišový e-shop. Jak se liší váš přístup k zákazníkům v těchto různých typech projektů?

Všechno stojí na rychlosti a lidskosti. Odpovídal jsem klidně v sobotu večer, chtěl jsem, aby lidé cítili, že jsme tu pro ně hned. Potom je důležitá i costumer care. Dávání dárků k objednávkám, posílání novým klientům ručně psané dopisy s mincí pro štěstí, jednoduše drobnosti, které udělají ale obrovský rozdíl. Je to o empatii a snaze pochopit, co zákazník potřebuje slyšet i to, co ještě neví, že chce.

Aktuálně nejcennější bankovka dostupná na e-shopu Mincmistr.cz

 

Shoptet má dnes silnou komunitu uživatelů. Bylo to od začátku záměr?

Zpočátku ne, ale brzy jsme pochopili, jak silný nástroj to je. Komunita začala sama odpovídat na dotazy, a tím se z ní stal obrovský přínos. Ze začátku to byla piplačka, taková ta hlava 22, že bez lidí není obsah a bez obsahu nejsou lidi. Pak od nějakého zlomu to vlastně začalo fungovat samo a já jsem tam jen držel přísná pravidla slušnosti, když byl někdo sprostý, letěl. Díky tomu to zůstalo kultivované, a to i teď, když už tam já nejsem.

A jako zákazník, co je pro vás v nákupním košíku nejdůležitější? Co rozhoduje o tom, jestli nákup dokončíte?

Oproti době před deseti lety se hodně zlepšilo. Zmizelo tlačení do registrace a všechno je dnes mnohem plynulejší. Našeptávače, jako děláte vy ve Smartformu, automatické vyplňování přes One Password, platby na pár kliků, jednodušší bankovní ověření. To všechno dělá obrovský rozdíl. Jasně, občas někdo zadá neexistující adresu a musí se pak dohledávat, ale jinak je svět e-shopových košíků už docela vyladěný.

 

Jak AI ovlivnila vaši práci a pohled na zákaznický servis?

Vždy jsem říkal, když musí zákazník psát nebo volat, něco je špatně. Produkt má být tak jasný, aby to nebylo potřeba. AI mi dnes pomáhá neskutečně, zastává práci pěti lidí. Marketing si dělám sám, ale GPT mám pořád otevřený jako asistenta. Každopádně se z toho nesmí stát bariéra. Nenávidím chatboty, které blokují kontakt s člověkem. AI má pomáhat, ne překážet.

Nebojíte se, že se kvůli AI a technologiím staneme příliš závislí?

Určitě. Je strašně snadné, aby nám tyhle služby někdo „vypnul“, protože většina běží v USA nebo Číně. Proto jsem se paradoxně začal učit programovat v Pythonu, abych cvičil mozek. Učím tomu i svého syna, aby na ty věci taky nespoléhal. Takže je chyba AI ignorovat, ale ještě větší je jí úplně podlehnout.